Zvukař Archivu Českého rozhlasu Miloslav Turek vkládá decelitovou desku do gramofonu a opatrně přikládá přenosku na její černou plochu. A právě v tomto momentu se všem přítomným tají dech. Obsahuje tahle historická plastová deska skutečně nahrávku plaských zvonů z roku 1940? Pokud ano, bude to poprvé po více jak 80 letech, kdy se rozezní zvony dvou plaských kostelů, které padly za oběť 2. světové válce. A skutečně se z reproduktoru po pár vteřinách společně s charakteristickým praskáním staré nahrávky začne ozývat silný hlas zvonu a vzápětí po krátké pauze přichází ještě souzvuk dvou zvonů. Úlevu a radost vystřídala čilá práce a za chvíli je nahrávka odbíjení zvonů digitalizována a uložena na disk počítače ve formátu wav a mp3, zatímco originální decelitová deska putuje zpět do depozitáře plaského kláštera.

K opětovnému rozeznění již neexistujících zvonů z kostela sv. Václava a klášterního kostela Nanebevzetí Panny Marie došlo díky badatelské činnosti, spolupráci hned několika organizací a také trochu díky náhodě. Osudům plaských zvonů se dlouhodobě věnuje pracovník plaského Centra stavitelského dědictví Národního technického muzea Jan Trnka. Ten se také dopátral k historické nahrávce zvuku zvonů, kterou uchovává depozitář plaského kláštera ve správě Národního památkového ústavu. A pak už jen zbývalo zjistit, že Archiv Českého rozhlasu uchovává a doplňuje sbírku historických nahrávek zvonů pořízených tehdejším Českým rozhlasem v době 2 světové války. Přičemž Český rozhlas tyto nahrávky pochopitelně také digitalizuje. Výsledkem dohody a spolupráce těchto tří organizací je oživený zvuk zvonů, které již neexistují. Digitalizovaná nahrávka se stane součástí mobiliárního fondu kláštera Plasy vedle originální zvukové stopy a také součástí archivních fondů Českého rozhlasu.

Zvony, které na nahrávce slyšíme, pocházejí z dílny broumovského zvonaře Oktáva Wintera a do kostelních věží byly umístěny v roce 1924, aby nahradily chybějící zvony zrekvírované již během 1.světové války. Z těchto čtyř zvonů se dočkal dnešních dní pouze umíráček sv. Josef, zatímco Marie, Klemens Isabela a největší Pavel byly právě ve 40. letech z kostelních věží sejmuty a roztaveny pro válečné účely. Jejich zvuk pak byl na mnohá desetiletí utišen až do objevení nenápadné decelitové desky ve fondu depozitáře v Plasích. Více informací o nalezené desce z fondu si můžete přečíst na webu Studijního depozitáře, kde si můžete přehrát i šestiminutový záznam - klidněte zde.

Archiv Českého rozhlasu uchovává 86 fólií se zvuky zvonů, které rozhlasoví pracovníci v letech 1940-41 natáčeli v obcích tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava. Zvuky byly vysílány v rámci oblíbeného pořadu s názvem Zvony mého kraje. V jednotlivých dílech zaznívaly zvuky zvonů, které byly nahrány v desítkách českých chrámů, kostelů i malých kapliček. Jejich údery vždy doprovázel hlas vypravěče, který posluchače seznamoval s historií a půvabem určitého kraje. Pořad měl v době německé okupace pěstovat lásku k české zemi, posilovat národní sebevědomí a pomocí jinotajných odkazů přinášet naději v lepší zítřky.