Klášter na vodě

Zcela podle cisterciáckých zvyklostí je plaský klášter založen v údolní nivě řeky Střely, která svým meandrem vymezuje hranici areálu na jižní a západní straně. Na řece mniši již ve středověku vybudovali umělý kanál vedoucí klášterním areálem, tzv. Královskou štolu, díky které naháněli vodu na mlýn a poháněli pilu.

Výjimečností plaského vodního systému je dokonalé řešení základů konventu, které bylo kvůli bažinaté půdě zpevněno 5.100 dubovými kůly zatlučenými do země. Přes ně byl položen trámový rošt a teprve na něj vystavěno zdivo budovy. Aby rošt nezačal hnít a budova se propadat, byla do základů přivedena voda z několika pramenů, která zamezila přístupu vzduchu ke dřevu, a to de facto zkamenělo.

Varovný nápis "Aedificium hoc sine aquis ruet" je odkazem generacím. I proto se dnes čtyřikrát denně pečlivě kontroluje výška, teplota a kvalita vody v základech ve dvou barokních bazénech uvnitř budovy samotné.

Santiniho samonosná schodiště

Podle plánů Jana Blažeje Santiniho Aichela byla v budově konventu postupně realizována čtyři samonosná schodiště. Dvě spojující přízemí s půdním prostorem a dvě trojramenná v rizalitech rajského dvora.

V průhledu jednoho z točitých schodišť vymaloval Jakub Antonín Pink fresku znázorňující boj archanděla Michaela s ďáblem. Ve spodních partiích schodišť trojramenných nechal Santini zbudovat zrcadla - barokní bazény pro kontrolu vody v základovém roštu.

Klášterní vězení

V přízemí konventu nechali mniši zbudovat temnici, tedy místnost pro provinilce, který byl izolován vždy dvojitými dveřmi od ostatních mnichů. Jídlo mu bylo podáváno nejčastěji ze zimního refektáře prostřednictvím otočného dřevěného bubnu, který se ve fragmentech dochoval dodnes. Pro těžší arest byla v místnosti vyhloubena šachta 3,5 m pod zem a obložena pískovcovými kvádry. Odsouzený byl přivázán na žebřík a spuštěn do šachtice, v níž je po pás vody, a zřejmě zaklopen velkým kvádrem. V pozdějších klášterních dobách byla vybudována v přízemí konventu ještě jedna taková šachta – již o něco přívětivější (hloubka 3m a vody jen po kolena).

Podzemní systém

Po obvodu rajského dvora, navýšeného 3,5m nad vnější terén, je v jeho útrobách schován unikátní vyhřívací systém budovy. Ten představuje dlouhá klikatá podzemní chodba, která vyúsťuje do přízemí budovy na dvou místech. Výduchy z této chodby jsou vyvedeny pod okna v přízemí. Přes léto se v zemi kolem chodby akumuluje teplo a přes chladnější měsíce pak teplý vzduch proniká skrze výduch do budovy. Část této chodby je veřejnosti zpřístupněna v rámci prohlídkového okruhu Vodní systém.

Hodinový stroj

Věž sýpky schovává ve svých útrobách jedinečnou technickou památku – velký hodinový stroj z roku 1686. Tento stroj, sestavený bez jediného šroubku jen pomocí spojů a závlaček je denně ručně natahován panem Robertem Drozdou (a to už více než 27 let). Stroj ukazuje hodiny na čtyřech věžních cifernících, minuty pak na dvou cifernících menších. Odbíjí čtvrthodiny a dvakráte celé hodiny pomocí táhel, kladiv a tří cimbálů v lucerně věže.

Gotická patrová kaple

Budova sýpky ze 17. století nahradila relikty původního knížecího přemyslovského paláce, ze kterého se dodnes zachovala jen část vnitřních zdí budovy, ale zejména pak patrová gotická kaple zasvěcená sv. Václavovi (spodní) a sv. Máří Magdaléně (horní). Obě kaple jsou mezi sebou spojeny schodištěm v síle zdi. Kaple sv. Václava nabízí pohled na freskovou výzdobu z poloviny 13. století, v kapli sv. Máří Magdalény jsou patrné prvky barokních úprav.

Záchody nad řekou

Královská štola – tedy páteřní kanál dlouhý asi 220m, vysoký 1,7 – 2,2m a široký přes 4m odvádí přebytečnou vodu ze základů a střech konventní budovy. Zároveň v minulosti naháněl vodu na mlýnské kolo a pilu, ale zejména proplachoval dřevěné prevéty (záchody), které jsou vysazeny na krakorcích nad touto štolou. Tyto záchody byly rozděleny na prevéty a pisoáry. Zároveň byly opatřeny nikou na svíčku a odvodem pro zapáchající vzduch do komína. Dnes se jimi mohou návštěvníci alespoň na chvíli podívat do Královské štoly během prohlídky prvního patra konventu.

Plasy v Praze

Plaský opat Evžen Tyttl nechal u Matyáše Bernarda Brauna roku 1710 zhotovit z pískovce sousoší sv. Luitgardy na Karlův most pro slávu plaského kláštera v Praze. Toto dílo je dodnes považováno za výtvarně nejkvalitnější dílo na tomto mostě a jedno z nejcennějších děl českého baroka vůbec. Originál je umístěn v lapidáriu Národního muzea v Praze, sádrový odlitek pak v refektáři plaského kláštera.

Had na kopuli

Nad střechami konventu zaujímá pozornost lucerna nad kapitulní síní, na níž je umístěn had obmotaný kolem kříže ve tvaru písmene T. Možností výkladů, proč tomu tak je, existuje několik: od znázornění iniciály jednoho z nejvýznamnějších opatů plaského kláštera Evžena Tyttla přes jím používaný osobní znak (číslice 2 vepsaná do písmene T) až k biblickému významu odkazujícím na Mojžíšova měděného hada. Ten obmotaný kolem hole uzdravoval uštknuté. Přeneseně lze i klášter chápat jako místo uzdravení.

Plaský prášek

Jednou z výdělečných činností kláštera byla výroba a prodej tzv. Plaského prášku. Tento bílý minerální prášek proslavil zdejší cisterciáky zvláště na počátku 18. století, kdy jej vyváželi i za hranice českých zemí. Zpracování hlavní suroviny - vitriolové břidlice získávané z lomu v Hromnici (dnešní Červené jezírko) podléhalo přísnému utajení. Tehdejší lékárník Lucas Martin Gottlieb přípravu tohoto žaludečního léku pečlivě střežil. Není divu, jeho přípravek nebyl hořký jako většina žaludečních léků, ale naopak pro svou dobrou chuť velmi oblíbený.